Nepřítel
Jedinou soumračnou bouří bylo mé mládí,
jen málo paprsků protlo vír nepohod;
a na mé zahradě blesk s deštěm tak zle řádil,
že mi jen sem tam zbyl růžový zdravý plod.
Když jsem se dotkl už jeseně myšlenkami,
je třeba, abych vzal zas hrábě nebo rýč
a abych zahladil ty vyplavené jámy,
hluboké jako hrob, z kterých je hlína pryč.
Najdou však květiny, které zahlédám v snění,
v té jako písečné břehy spláchnuté zemi
mystickou žívínu, která jim dodá sil?
Ó trýzni! trýzni! Čas ujídá ze života,
ten chmurný Nepřítel, který nám srdce hltá,
roste a mohutní po krvi našich žil.
Přeložil Vladimír Mikeš