Vodotrysk
Tvé oči jsou již unaveny!
Jen zavři je a najdeš lék
v té póze nonšalantní ženy,
v níž překvapil tě požitek.
Hle, vodotrysk štká na nádvoří
a ztišuje svou extázi,
jež tryská z lásky, která hoří
jak měsíc, který vychází.
Snop deště, který skládá
se ze květů,
kam jasný Foibos vkládá
svou paletu,
jak slza, která padá,
ční v rozletu.
Tvá duše, kterou zapaluje
blesk rozkoše jak zlatý disk,
též vzlétá k nebi, poletuje
jak třpytící se vodotrysk.
Pak roztříští svou čirou vláhu
v proud, který pláče, rozdrcen
jenž po neviditelném svahu
mně sestupuje do srdce.
Snop deště, který skládá
se ze květů,
kam jasný Foibos vkládá
svou paletu,
jak slza, která padá,
ční v rozletu.
Noc ještě zvětšuje tvé krásy,
já poslouchám tvůj sladký dech
a slyším naříkavé hlasy,
jež věčně štkají v bazénech!
Ó, noci, luno, vodní vrásky,
ó, chvějící se lilie,
jste pravým zrcadlem mé lásky
a čisté melancholie.
Snop deště, který skládá
se ze květů,
kam jasný Foibos vkládá
svou paletu,
jak slza, která padá,
ční v rozletu.
Přeložil Vítězslav Nezval
