Ideál
Ty krásy s vinětou, ty nalíčené rety,
ty dnešní zkažené a hrubé parfémy,
ty těsné střevíčky, ty sprosté kastaněty
mě neuspokojí a protiví se mi.
Ať básník bledniček, pan Gavarni, si loví
své krásky hodící se pro pitevní sál,
já sotva naleznu v tom nedokrevném křoví
květ, který vystihne můj rudý ideál.
Má duše s propastmi, jež na dně srdce chová,
chce duši jako vy, ó lady Macbethová,
sne Aischylových Múz a jižních břečťanů;
chce nekonečnou Noc, Noc od Michelangela,
jež vzpírá v záhadném a klidném gestu těla
svá ňadra, stvořená pro ústa Titánů.
Přeložil Vítězslav Nezval