Obryně
Když bujná Příroda zaplňovala zemi
den co den giganty, byl bych tak neskrovný,
že s mladou Obryní žít líbilo by se mi,
jak kocour smyslník u nohou královny.
Vidět to tělo kvést na duši, když se svíjí
a roste v strašných hrách, když vášeň zatla spár,
a číst z těch vlhkých mlh, jež v očích pluly by jí,
rozdmychalo-li už srdce svůj temný žár.
Z olbřímích kopců lézt, trčících z hrudi, ze zad,
ty srázy obrovských kolenou klidně zlézat
a v létě, až by ji zlé parno houstnoucí
zmohlo tak, že by se natáhla za křoviska,
do stínů prsů si lehnout a usnout si
tak jako u paty pohoří tichá víska.
Přeložil Vladimír Mikeš