Obryně
Když měla Příroda v svém každodenním klíně
moc rodit giganty, moc rodit bez nářku,
jak rád bych býval žil svůj život u obryně
jak kocour těšící svou tlapkou vladařku.
A vida mohutnět svah gigantických boků,
bych šťastně vyrůstal při jejích strašných hrách
a hádal podle mlh, jež plují v jejím oku,
co skrývá na srdci, co nahání jí strach,
tak rád bych pobíhal po jejích velkých tvarech
a zlézal kolena jak střechy při požárech
a občas za léta, když hledá člověk stín,
když rozložila se na vysílené bory,
bych dřímal ve stínu, jejž vrhá její klín,
jak tichá vesnička spí na úpatí hory.
Přeložil Vítězslav Nezval