Kadeře

---

Ó rouno, padající v hloubi do výstřihu!
Ó vlny, vonící mámivým parfémem.
Extáze! V alkovně, ponořené už v tichu,
chci vzbudit vzpomínku na kadeřavou tíhu
a prsty laskat ji jak něžným hřebenem.

Zasněná Asie i Afriko tak žhoucí,
vy světy vzdálené, snad mroucí v neznámu,
v houštinách voňavých tam toužím usednout si.
Co jiní vzývají hlas hudby všemohoucí,
já, lásko, nořím se do tvého parfému.

Tam toužím odejít, kde mocná míza žene
stromy i člověka do výhně ohnivé.
Vrkoče mohutné v svých vlnách uneste mne!
Jak v moři z ebenu v tvých vzpomínkách se klene
prostor, co za bouře plachty i stožár rve.

To skvělý přístav je, kde duše má smí píti
plnými doušky zpěv a barvy s vůněmi,
kde lodi, jejichž bok se zlatým leskem třpytí,
spěchají nitra svá ochotně otevříti
přečistým nebesům s věčnými vášněmi.

A láskou zpitý cit pak opojeně dřímá
v těch černých hlubinách, jež nekonečné jsou.
Má duše toužící, k níž vlna zvolna vzlíná,
s vámi se setká pak, překrásná volnosti má,
když halí hlavu mou záplavou voňavou.

Černé až do modra, vy jak praporec temný
azur mi vracíte prostorů nebeských.
Na vzdutém pobřeží pletenců vašich jemných
zpíjím se dosyta vůněmi, v nichž můj čich
jak olej s kokosem, tak pižmo odkryje mi.

Navždy už ruka má hodlá tím houštím černým
k tvé poctě rubíny i perly rozsévat,
abych já přednost měl co snící mezi všemi!
Nejsi ty oázou, nejsi ty pohárem mým,
z nějž víno vzpomínek upíjím napořád?


Přeložil Gustav Francl