De profundis clamavi
Měj se mnou strpení, ty ženo, pro niž bije
mé srdce z propasti, kam padlo pro tebe,
můj olověný svět je takřka bez nebe
a v noci pluje v něm jen strach a blasfémie,
šest dlouhých měsíců mám žíti v soumraku
a zbývajících šest noc zahaluje zemi,
můj kraj je holejší než pól, je takřka němý,
je bez vod, bez lesů, je bez hnízd, bez ptáků!
Vždyť není na světě víc hrůz a prudkých jedů
než v této krajině, kde svítí slunce z ledu,
než v tomto půlnočním a strašném Chaosu,
jsem žárliv na ptáka, jsem žárliv na vosu
a na ohavnou zvěř, jež spí a tráví z klasů,
tak zvolna odvíjí se vlákna z cívky času!
Přeložil Vítězslav Nezval