Albatros
Nejednou k zábavě matrózi jako dravci
Chtí albatrsosy mít a chytí si je v hrách,
Je, kteří sledují, lhostejní spoluplavcui,
Loď klouzajcí hloub po možských hlubinách.
Když potom postaví je na palubní luby,
Králové azuru pojednou otupí
A vláčí žalostně svých velkých křídel ruby
Jak vesla po stranách, jak vesla potupy.
Jak, poutník křídlatý, teď těžkopádným sluje!
Jak, druhdy vznešený, je směšný, plný plih!
Kdos lulkou dráždí ho a jiný imituje
Kulháním chorého, jenž létal ve výších!
Básník se podobá princi, jenž v mracích svítí,
A s bouří hovoře, dbá střel jak iluzí;
Však na zem uvržen, on za posměchu cítí,
Jak křídla obrovská mu brání při chůzi.
Přeložil Vladimír Holan