Živá pochodeň
Kráčejí přede mnou ty oči plné třpytu,
jež zmagnetizoval sám moudrý archanděl;
mí bratři nebeští, mí bratři zpod blankytu
do očí střásají mi zlatý hvězdný pel.
Chrání mě před léčkou, jež v těžké hříchy vrhá,
abych se za Krásou vydal, mě pohnuly;
jsou moji sluhové a já jsem jejich sluha,
té živé pochodni jsem v nitru po vůli.
Oči, vy záříte mystickým třpytem svíci
hořících v bílém dni; slunce se rumění,
nezhasí však ten jas přízračně těkajíci;
Smrt slaví svíce, vy jste jásot vzkříšení;
mé duši zpíváte, že opouští své hroby:
mně žádné slunce váš jas, hvězdy, nezhanobí.
Přeložil Vladimír Mikeš