Rozhovor
Jste krásné podzimní a červánkové nebe!
Můj smutek vystoupil jak moře ze břehů
a nechal na mých rtech své bahno, které zebe,
a hořkou vzpomínku a pachuť po sněhu.
- Tvá ruka dotkla se mne na prsou a hledá,
co hledáš, miláčku, je pryč a zpustlo, věř!
zub ženy vyrval to jak čelist lidojeda.
Ach nehledejte již. Mé srdce snědla zvěř.
Mé srdce je jak dům, kam vpadlo stádo koni,
teď zabíjí se v něm, teď vraždí se v něm spřež.
- Váš prs je obnažen a opojivě voní!...
Ó, Kráso, býkovče mé duše, ty to chceš!
Svým svůdným pohledem, jenž lačně sí mne měří,
spal tento hloupý cár, jenž ušetřen byl zvěří!
Přeložil Vítězslav Nezval