Kreolské dámě
Ve vonné krajině, kde neustále žila
pod stromy z purpuru jak domorodý lid,
jsem poznal kreolku, a ihned okouzlila
mne zvláštním půvabem a pro svůj kolorit.
Má bledou teplou pleť, ta krásná hnědá víla
zná mnoho písníček, jež opěvují cit,
jde jako lovkyně, je velká, pružná, mílá
a v jejím úsměvu je bezpečnost a klid.
Ach Paní, kdybyste se octla v zemí slávy,
tam někde u Seiny anebo u Loiry,
vy, hodná proměnit své gesto na sochu,
tam někde v zátiší, kde kvetou mírabelky,
by v srdci bášníků se vyrojily znělky,
váš zrak je dojme víc než srdce černochů.
Přeložil Vítězslav Nezval