Soumrak

---

Hle, večer líbezný, ten přítel zlosynů,
jak spolupachatel se plíží ve stínu.
Nebe se zavírá jak klenba, plno tmění,
a člověk zneklidněn se v dravé zvíře mění.

Ó milý večere, ty, kterého si přál,
kdo nelže říkaje: "Já dneska pracoval!"
Toť večer laskavý, jenž ulehčení skýtá
všem duchům zmořeným, jež trápí bolest lítá,
zarytým učencům, když hlava třeští jim,
a zbitým dělníkům, když dojdou k postelím.

Než tu se vzbouzejí zlí běsi, přes den spící,
víříce v povětří jak sprostí obchodníci,
a zticha vrážejí do oken v uličkách,
kde rozsvěcuje se lstná Prostituce v tmách
a bliká světlem lamp, v něž bije vítr sviště.
Otvírá východy tak jako mraveniště.
A jako nepřítel, jenž k výpadu se zved',
svou tajnou pěšinku si razí dravě vpřed.

Po městě neřesti se drze hemží všade
jak červ, jenž Člověku krm jeho jídla krade.
Chvílemi slyšet je syčení kuchyní,
ryk hlasů z divadel či hudby ze síní.
Šumící kavárny, kde lidé hrou se mámí,
se plní šejdíři a s nimi nevěstkami,
a chtiví lupiči bez všeho ostychu
se brzo dají též v svou práci potichu
a budou páčit v tmách dveře a pokladnice,
by mohli pár dní žít a obléc' milostnice.

Teď, za těch krutých chvil, se však, má duše,
vzmuž a zavři pevně sluch těm jekům jako nůž!
Toť smutná hodina, kdy nejvíc trpí choří.
Posupná temná noc jim v hrdla drápy noří,
a oni končí dny a jdou tmou hrobu vstříc,
plníce chroptěním zdi přísných nemocnic.
Víc jich si navečer, když modré nebe tmí se,
již nikdy nesedne se svými doma k míse.

Většině teplý krb byl ještě neznám však,
většina nežila a již tu zmírá tak!


Přeložil Svatopluk Kadlec