Soumrak

---

Líbezný večer, druh zlosyna; připlouhá
se jako komplic, má vlčí krok; obloha
se zvolna zamyká jak alkovna v svém černu
a člověk dychtivě se proměňuje v šelmu.

Večere laskavý k tomu, kdo má tě rád,
když dlaním může říct a nic si nenalhat:
Dneska jsem pracoval! - Pak úlevnou tmou skane
na duchy surovou bolestí rozdrásané,
zarytí vědci v něm z čel starost odloží
a ze zad dělníci toužící po loži.
A zatím démoni se z tíživého spánku
pomalu vzbouzejí, ti čachráři v svém ranku,
a v letu rozdrnčí okenice či skla.
Sem tam už, trýzněná povětřím, pro bleskla
Prostituce a dál rozsvěcí prodej těla,
jak mraveniště své východy otevřela
a prodírá se vpřed spletí svých tajných cest
a jako nepřítel má připravenou pěst,
tím kalem města se plouží, blátivá, sprostá,
jak červ, jenž Člověku užírá z jeho sousta.
A pára tu a tam v kuchyních zasyká,
divadla zavřísknou, zavřeští muzika;
v hospodách scházejí se karbaníci, hráči,
děvky a šejdíři a jejich pomahači;
a taky lupiče, kterým je cizí klid,
slitování tím víc, lup volá, je čas jít,
stačí vypáčit mříž a kasa bude venku,
na pár dní obživa a šaty pro milenku.
Seber se, duše má, to je ten okamžik,
v kterém jde o všecko, a neposlouchej křik.
V té chvíli rozkvílí nemocné vše, co bolí!
Hrdlo jim svírá Noc, už dohráli svou roli,
nad velkou jámou všech stanuli; vzdech a sten
a nářek špitál je. - A nejeden z těch v něm
nesedne k polévce, z níž dobrá vůně vane,
navečer u ohně vedle své milované.

A přitom mnozí z nich, co tady dokvílí,
svůj domov neměli a nikdy nežili.


Přeložil Vladimír Mikeš