Šperky
Má drahá, svlečena, a znajíc srdce mé,
ponechala své nahotě jen šperky jasně znící,
ichž zvuk v ní probouzel pocity vítězné
otrokyň radostných v pradávnu bytujících.
Když v tanci vyráží vítězný hřmot a smích
ten národ, jehož šperk prozařuje i stíny,
v extázi nahlížím do kouzel neznámých,
v nichž prolíná se zvuk s odlesky světelnými.
Tak tedy ležela, chtějíc se milovat
a s výše diva nu hleděla spokojeně
smějíc se lásce mé, jejíž vzestup i pád
rytmem se podobal bouřlivé mořské pěně.
Zrak na mě upřený, tygřice zkrocená,
polohy v zasnění měnila bez obavy,
jista, že čistota s chlípností spojena
těm metamorfózám poskytne půvab nový.
A její paže, bok a stehna právě tak
v labutích oblinách a olejem vždy třené,
lákaly krásou svou můj vševidoucí zrak.
Nad břichem ňader pár, ty hrozny vinice mé,
vilně se skláněly jako Andělé zla,
chtějíce narušit poklid mé duše snivé,
jež v klidné samotě vzdorovat nemohla
těm ostrým krystalům krásy tak podmanivé.
Věřil jsem, spojeno že v jednom celku zřím
s dříkem až chlapeckým i břicho Antiopy -
tak ostře rýsoval se v jejím těle klín.
Líčidla v její měď nádherné vtiskla stopy!
A lampa, rozchvělá v tušení předsmrtném,
jež jak zdroj jediný tam v budoáru plála,
po každém vzdechnutí růžovým plamenem
tu kůži ambrovou krvavě polaskala.
Přeložil Gustav Francl