Vzdor
Jak orel Anděl hněvný s nebes výše
se snes’ nad nevěrce a sáh’ mu v kštici
a třás’ jím křiče: "Slyšíš, duše spící,
jsem Anděl tvůj, věř, ozvi se v své pýše!
Vstaň, miluj každého, kdo stenající,
a miluj zlého, hlupce bez reptání,
až kolem půjde Ježíš vítězící,
kéž láska tvá se pod nohy mu sklání!
Neb to je láska, dřív než srdce stydne,
své nadšení na Boha rozněť slávě,
toť rozkoš pravá, jež práh ráje hlídá!"
Tak Anděl trestaje ho v lásce vlídné,
třás’ pěstmi obrovskými v jeho hlavě,
leč zatracenec: "Nechci"! odpovídá.
Přeložil Jaroslav Vrchlický