Propast
Měl Pascal propast svou, ta všady byla s ním.
— Ach, vše zde propast je, ať touha, slovo, sen
i čin! Nad vlasem mým, jenž trčí rozježen,
vlát Strachu kolikrát já vítr ucítím!
Jak dole, nahoře jen hloub a propast zřím,
jen prostor příšerný, kterým jsem uvězněn,...
tam na dně nocí mých Bůh moudrým prstem svým
sen kreslí neklidný v tvar sterý proměněn.
Já spánku lekám se jak díry, kde vzdán tmám,
jež plna hrůzy jest a vede, nevím kam;
zřím všemi okny jen se nekonečnost pnout.
A duch můj závratí vždy štvaný víc a víc,
závidí ubohý necitelnosti nic.
Ach! z Čísel, Bytostí se nikdy nevymknout!
Přeložil Jaroslav Vrchlický