Propast
I Pascal, hluboký a uchvácený duch,
znal propast; plula s ním. Mráz po těle mi běží,
vždyť vše je propastí! Můj vlas se hrůzou ježí,
když vichr propasti mně nese její vzduch.
Hleď, prostor bez konce jak písek na pobřeží,
ach, kam se ohlédneš, tam spatříš bludný kruh...
A na dně půlnocí mně kreslí mstivý Bůh
sny s můrou, vidiny, jichž zbavím se jen stěží.
Mám hrůzu ze spánku jak jiní lidé z jam,
mám neurčitý strach, jenž vede nevím kam;
znám okna k věčnosti, jsem zahrabán jak sysel.
Můj duch je posedlý, znám kletbu mrákoty
a žárlím na pojem a na chlad nicoty.
- Ach, nikdy nemoci se vymaniti z Čísel!
Přeložil Vítězslav Nezval