Propast
Pascal svou propast měl a šla s ním, kam se hnul.
- Všecko je propast - čin, sen, touha, slovo! Plevy!
Vlasy mi zježí strach, odkud je, nikdo neví,
ten vichr Hrůzy mě nejednou ovanul.
Nahoře, dole poušť, mlčení, vše se jeví
jak hrozný věznící bezedný prázdný důl...
Na dnu mých nocí Bůh svým prstem načrtnul
zlou můru, stotvarou, mučící bez úlevy.
Jiní se bojí děr, já s hrůzou usínám,
zaplavuje mě strach a vleče nevím kam;
a do všech oken mi jen nekonečno. svítí.
A můj duch, o který se perou závratě,
závidí bezcitnost té velké nicotě.
- Ach, z Počtu nevyjít, být nevyčleněn z Bytí!
Přeložil Vladimír Mikeš