Rozjímání
Buď moudrá, Bolesti, a ztiš ten pláč svůj stálý!
Ty Večer přála sis, on padá na vši zem.
Ztemnělé povětří již město do tmy halí
a oněm nese mír a starost zase těm.
Mezitím co se vpřed dav smrtelníků valí,
a šlehán Rozkoší, tím krutým katanem,
jde česat výčitky na sprosté hody v dáli,
ty ruku podej mi, a stranou nich, pojď sem!
Hleď Roky zvěčnělé se v robách z Léta Páně
z balkonů oblohy vyklánět ustaraně,
ctnou Lítost s úsměvem se vynořovat z vod,
pod mostním obloukem se mroucí slunce klásti
a jako rubáš sám, svou vlečkou na Východ,
slyš, drahá, sladkou Noc, slyš Noc se zlehka krásti!
Přeložil Svatopluk Kadlec