Rozjímání
Buď moudrý, Bole můj, a docela se ztiš.
Ty žádáš Večera, viz jej se schylovat:
ve chmurné ovzduší se halí město již,
jež jedněm nese mír a druhým strast chce dát.
Co zatím neřestný dav smrtelníků zříš
pod knutou Rozkoše, jež bezcitný je kat,
jak v slavnost otrockou jde sbírat výtek tíž,
můj Bole, dlaň mi dej, chci odtud pospíchat.
Pryč odtud. Zesnulá, hle, Leta vyhlédají
v hloub s nebes pavlánů, háv obstarožný mají;
viz Lítost úsměvně z vod hlubin vycházet.
Pod mostu oblouk jde již spáti Slunce mroucí,
jak rubáš daleký až na Východ se stroucí.
má drahá, neslyšíš Noc sladkou blíže spět?
Přeložil Emanuel z Lešehradu