Smrt milenců
Budeme míti lůžka vůní stlaná,
divany, hroby pro pár našich těl,
a na policích kvítí nevídaná,
zpod hezčích nebes, jež náš zrak kdy zřel.
Pár našich srdcí, zbytkem žárů plana,
se promění v pár svící širých čel,
jež odrazí nám světla spárovaná
ve hládi duchů, dvojčat zrcadel.
V mystický večer s růžomodrou bání
si vyměníme jedno zablýskání
jak protáhlý vzlyk, znící loučením.
A pak se zjev! v dveřích Anděl jarý
a vzkřísí znova jemným prstem svým
zamžená zrcadla a mrtvé žáry.
Přeložil Svatopluk Kadlec