Smrt milenců
Budeme míti lůžka z lehkých vůní,
divany hluboké, tak jako hrobky jsou;
na etažérech květenu opojnou,
jež pro nás rozkvete pod světlem jižní luny
Zářivým plamenem, rozžatým naposled,
v dvojím zaplanutí srdce rozhořelá,
odlesky svými pohrouží se celá
do našich duší jak v zrcadel hladký led
V ten večer tajemný, modrý a růžový,
ještě jeden pohled zrak náš vymění si,
zavzlykání dlouhé rozloučení svých
A potom anděl, který kolem vlá,
pootevře dvéře a věrnou rukou vzkřísí
plameny už mrtvé a zhaslá zrcadla
Přeložil Jan M. Tomeš
