Člověk a moře
Vždy — člověk svobodný — mu budeš přítelem!
Tvým moře zrcadlem; tam vidíš duši svoji,
když vlny jeho jdou v svém nekonečném roji,
a propast hořkosti v tvém duchu jako v něm.
V klín tvého obrazu tě touha tvoje vrhá,
tvůj zrak i rámě tvé jej s láskou objímá;
vln jeho neskrotný když nářek zahřímá,
se tlukot utiší, jenž tvojím srdcem trhá.
Kdo zbadal, člověče, co duch tvůj na dně hostí?
Vy oba temní jste a stejně mlčelivi.
Kdo, moře, vypátral tvé nejskrytější divy?
Vy v stejné hlídáte je oba žárlivosti.
A ptece nenávist, v níž není odpuštění
ni lítosti, a boj vás dělí od věků.
Má v lásce moře smrt, smrt milá člověku: —
ó věční sokové! ó bratři nesmíření!
Přeložil Jaroslav Goll