Předmluva

---

Hloupost, blud, skrblictví, hřích vysají nám mízu
ze zbědovaných těl a ducha ochromí,
vždyť rádi krmíme výčitky svědomí,
tak jako žebráci se dávají žrát hmyzu.

Naše lítost je mdlá a hříšnost houževnatá,
přiznání dáme si zaplatit víc než dost,
a když laciný pláč z nás, hle, smyl špinavost,
vesele hopsáme dál cestou plnou bláta.

Duch dá se zkolíbat zlem Ďábla Trismegista,
po čase zleniví na jeho polštáři,
vzácný kov vůle se nám náhle vypaří
kouzlem, jež ovládá ten chytrý alchymista.

To ďábel vodí nás jak loutky na svém drátu!
Čím odpornější věc, tím pro nás větší slast;
a tak se krok co krok blížíme nad propast
pekelné temnoty, jež hnusně zapáchá tu.

Jak zvrhlík, ubožák, jenž zvadlé staré káče
líbá ztrýzněný prs a krutě pokouše,
toužíme potají ochutnat rozkoše,
ždímané ze všech sil jak staré pomeranče.

A mozky poslouží k žranicím pro démony,
když se tam roz hemží jak žravé ponravy,
a s každým vdechnutím nám plíce zaplaví
ponorná řeka Smrt, s přidušenými stony.

A jestli dýka, jed a oheň nevyšily
na plytkou kanavu údělů plných běd
své vzory, nevinné a milé na pohled,
to proto, běda! že duše nemá dost síly.

Však mezi pardály, šakaly, hady, supy,
šimpanzi, fenami, monstry, jež chrochtají,
skučí, řvou, plazí se, piští a ňafají
v tom hnusném zvěřinci neřestí, jež nás tupí,

jedna zlá ohyzda vyniká nade všemi!
Ta sebou necloumá, nehalasí, má chuť
potichu celý svět rozdrtit na padrť
a jedním zívnutím pohltit celou zemi.

Toť Nuda! - s pohledem, jejž mimoděk pláč zastře,
sní o popravištích a kouří nargilé.
Ty ji znáš, čtenáři, to monstrum rozmilé,
čtenáři pokrytče - můj bližní - drahý bratře!


Přeložil Vladimír Mikeš