Ty, ženo nečistá
Ty, ženo nečistá, bys spala s všemi všudy!
Tvá duše bez citu se zatvrzuje z nudy.
Aby tvůj krutý zub v té zvláštní hře byl jist,
on denně někomu to srdce musí hrýzt.
Tvé oči, zářící jak krámy v chvíli šera
či pyramidy svěc v dnech slávy za večera,
se chlubí nestoudně jen cizím zářením,
nepoznávajíce řád krásy vlastní jim.
Ty stroji bezduchý, jejž žene krutost kletá,
zázračný nástroji, pijáku krve světa!
Ach, což se nestydíš, což nespatřilas snad
v těch všechněch zrcadlech svá kouzla uvadat?
A velkost toho zla, v němž - myslíš - znáš se zcela,
tě nikdy v úzkosti zpět couvnout nepřiměla,
když mocná Příroda, v svých plánech veliká,
chtíc hnísti genia, se k tobě utíká,
ty kněžno neřesti, ty tvore bez jména?
Ó hanbo vznešená, ó slávo pokálená!
Přeložil Svatopluk Kadlec