Svět do postele chceš
Svět do postele chceš, nikým bys nepohrdla,
ty krutá ohavo! Z nudy ti duše ztvrdla.
To je cvik pro zuby v téhle podivné hře,
každý den dostaneš po srdci do žebře.
Tvé oči, zářící jak osvětlené krámy,
jak o slavnostních dnech stojany s lampičkami,
si drze půjčují moc opanovávat,
ale to nevědí, že krása má svůj řád.
Jsi slepý, hluchý stroj. Jsi nelítostná sketa!
Prospěšný nástroji, pijavko krve světa,
a ty se nestydíš? Zeptej se zrcadla,
řekne, že krása ti pořádně povadla.
Copak ty opravdu necítíš hrůzu ze zla,
všecku tu obludnost, kterou jsi vynalezla?
Příroda má s tebou své skryté záměry,
chce užít, královno neřesti, hetéry
k hnětení génia!, ubohý živočichu.
Ty hanbo nestoudná! ty slávo s blátem hříchu!
Přeložil Vladimír Mikeš