Vampýr
Ty, ježs jak dýkou proťala
mi srdce, že je sotva nesu,
zmalovaná, zlá, troufalá
a silná jako smečka běsů,
do duše, jež má tolik ran,
mi lezeš jako do postele,
ty běhno, k níž jsem přikován
jak zločinec k řetězu v cele,
jak piják k láhvi, jako ta
zdechlina k červům, mrcha tlící,
jak k hazardní hře karbaníci,
- buď prokleta, buď prokleta!
Modlil jsem se k rychlému meči,
aby mi svobodu dal hned.
Ptal jsem se, jestli nevyléčí
mou zbabělost proradný jed.
A meč i jed mnou opovrhly,
ještě teď se mi zašklíbí:
"Nejsi hoden, abychom svrhly
tvé otroctvi - a i kdyby,
dříve než on tě utýrá,
šlo zbavit tě té vlády krysí,
tvé polibky, hlupáku, vzkřísí
mrtvolu tvého upíra."
Přeložil Vladimír Mikeš
