Upír
Ty, kterás vnikla jako nůž
do mého bolavého těla,
ty, jež jsi horší nežli muž,
tak zlá, tak šílená, tak skvělá,
chceš rozložit v mém duchu stan
a lehnout si jak do postele,
- ty děvko, k níž jsem připoután
jak zločinec k své černé cele,
jak hráč, když začne ruleta,
jak piják k svému alkoholu,
jak mrcha k červům, koráb k molu,
- buď prokleta, buď prokleta!
Ach, uchýlil jsem se již k meči
a požádal jsem prudký jed,
ať vyprostí mne z nebezpečí,
ať odstraní můj podlý vřed.
Žel, jed i meč mnou opovrhl
a výsměšně mi odpoví:
"Ty nejsi hoden, abys svrhl
své otroctví, své okovy.
Ty blbče! - Kdyby se nám chtělo
tě zbavit její nadvlády,
tvé polibky a tirády
zas vzkřísí upírovo tělo!"
Přeložil Vítězslav Nezval