Posedlý
Hle, slunce se skrylo pod rouškou mraku kdes.
Ó Luno všech mých dnů, jako ono skryj se v stínu,
po chuti spi či kuř, mlč, němá na hodinu,
a v žalosti propadlá, svou smutnou hlavu věs!
Tak mám tě vždycky rád! Než chceš-li přesto dnes
jak hvězda zatměná, jež vzchází z polostínu,
plát tam, kde Zběsilost se pyšní dštíc svou slinu,
pak, dýko rozkošná, již ze své pochvy lez!
Zažehni světlem lamp svou hroznou zřítelnici!
Zažehni žádosti surovým hrubcům v líci!
Mne blaží všechno tvé, tvůj žal i vzteklost tvá;
buď tmou, buď jitřenkou, čím chceš, ty kruté dítě;
v mém těle není nic, co k tobě nevolá:
"
Ó Belzebube můj, já nad vše zbožňuji tě!"
Přeložil Svatopluk Kadlec