Přízrak
I. Tma
V sklepení bezedných smutků, kde z pravomoci
Údělu žiju už celý věk vyhoštěn,
kde jednou nesvitne radostný světlý den,
sám jen s tím mrzoutem, mou hostitelkou Nocí,
jak, hrůzo! prokletý malíř si připadám,
jejž nutí smí šek Bůh, aby maloval na tmu;
jak kuchař s morbidní chutí si zuby zatnu
do srdce, které jsem uvařil a jím sám.
Zde blyskne chvílemi, šíří se, dlouží, houstne
jakýsi půvabný přízrak, jejž poznávám
z těch orientálních zasněných gest, když vzroste
tak, že v mé samotce už nemá dál růst kam:
Má krásná návštěvnice, mně tak povědomá,
temná a zářivá nicméně: je to Ona!
II. Vůně
Vdechovals někdy, čtenáři, ten pach,
jak gurmán, který ví o každém soustě,
dým kadidla, když zrnkem plní kostel,
či pižmo vsáklé do váčku jak prach?
Bezedným kouzlem opíjí nás posté
minulost právě oživnuvší v snách!
Na drahém těle ve svých vzpomínkách
milenec trhá květ, jenž tam jen roste.
Z těch těžkých vlasů, pružných jako pryž,
z živého váčku, z kaditelnic loží
divoký dravý pach stoupal a kroužil,
a její šaty, hedvábí a plyš,
nasáklé mládím jako čerstvým pelem,
vydechovaly vůni srsti šelem.
III. Rám
Tak jako plátnům dodávají rámy,
a to i těm, v nichž není jeden kaz,
jakýsi zvláštní oslnivý ráz,
že vydělí je z přírody, tak samy
ty šperky, svršky, cetky, drahokamy
se připojily k souhře jejích krás;
nic nekalilo dokonalý jas,
vše sloužilo jí jako krumplování.
Že by ji všecko chtělo pomilovat,
zdálo se jí; a pak nechal plovat
v polibcích fiží, atlasů a prádla
to krásné nahé tělo s mrazem blaha,
prudká i vláčná v gestech, zvláštně nahá
jakýmsi dětským šarmem opic vládla.
IV. Portrét
Nemoc a Smrt nám v popel obrátily
oheň, jenž pro nás plápolal pár chvil.
Z těch velkých očí zářících nám chvíli,
z těch úst, v kterých jsem srdce utopil,
z těch šlehajících jasných blesků vášně,
z polibků silných jak všemocný lék
co zbývá? Je to, ach má duše, strašné!
pár tříbarevných bledých kresbiček,
jež umírají v samotě jak já,
jež stařec Čas, ten stařec prokletí,
svým drsným křídlem denně vymazává.
Ty vrahu Umění a Života,
nezavraždíš mi nikdy v paměti
tu, jež byla má slast a moje sláva.
Přeložil Vladimír Mikeš