Mé srdce
Mé srdce, nedávno tak strašně zarmoucené
svou strašnou samotou, svou věčnou bolestí,
ach, co jí řekneš dnes, jí dobré, drahocenné,
té, jejímž pohledem jsi směl zas rozkvésti?
- A bude pro nás ctí smět zpívat její chválu,
nic není sladšího než její majestát,
je spirituální jak svatá miska Grálu,
svým okem obléká nás v křišťálový šat.
Ať někde v ústraní, ať v noci při měsící,
ať v hlučném zástupu, jenž chvátá po ulici,
je jako pochodeň, jež hoří pro spásu.
A někdy řekne mi: "Jsem krásná, nerozvážný,
já nařizuji vám žít jenom pro Krásu,
jsem vaše Madona a Múza, Anděl strážný."
Přeložil Vítězslav Nezval