Vyzvání na cestu
Má sestro, má duše,
sni ve sladké tuše,
tam kdesi žít spolu a sobě!
Vždy rádi se míti
dle chuti a mříti
v tom kraji, roven jenž tobě!
Slunce, v mraků tříšti
jež se v dešti blyští,
pro duši moji půvab mají
mysticky ladný,
jak tvůj zrak zrádný,
jenž v slzách se třpytí a tají.
Tam vše je klid a krása, řád
a přepych, rozkoš napořád.
Tam nábytek, časem
jen otřen, plá jásem,
by ozdobou byl v světnici naší,
a v nejdražším kvítí
tam vůně se nítí
a v ambry dech plachý se snáší,
tam stropy, pastva oka,
zrcadla přehluboká,
nám Východu přepych se vděčí,
vše mluvilo by bájně,
do našich duší tajně,
tou rodnou a líbeznou řečí.
Tam vše je klid a krása, řád
a přepych, rozkoš napořád.
Na kanálech státi
viz lodi a spáti,
jich rozmar jak dobrodružný!
Tvá nejmenší přání
chce zkojit i ždání
jich z konců světa sbor služný.
— Hleď, slunce v svém sklonu,
v tříšť zářivých tonů
jak město i průplavy jímá,
jak do kola plá to
ve hyacint, zlato,
svět v teplém světle jak dřímá.
Tam vše je klid a krása, řád
a přepych, rozkoš napořád.
Přeložil Jaroslav Vrchlický