Vyzvání na cestu
Drahá sestro, pojď,
vyberem si loď,
ujet dolů, žít tam spolu!
Všechno užíti,
žít a umříti
v zemi, jež má svoji aureolu!
Slunce zmoklý pták
dojímá mne tak
jako půvaby tvé tváře,
jak tvé zorníčky,
v nichž jsou slzičky,
z kterých crčí zrádná záře.
V onom kraji budeš mít
rozkoš, krásu, přepych, klid.
Skříně plné váz,
které otřel čas,
brokátové otomany,
vzácné kytice,
které voníce
splývaly by s pižmem vany,
zlatá zrcadla,
lustry kyvadla,
nádhera, jež Východ předčí,
celé ovzduší
vhodné pro duši
mluvílo by rodnou řečí.
V onom kraji budeš mít
rozkoš, krásu, přepych, klid.
Což tě nevábí
spící koráby
na průplavech v záři léta?
Abys mohla mít
vše, co budeš chtít,
plují sem až z konce světa.
- Západ krvácí,
mys se vytrácí,
soumrak podobá se metle,
slunce zhasíná,
všecko usíná
s hyacinty v teplém světle.
V onom kraji budeš mít
rozkoš, krásu, přepych, klid.
Přeložil Vítězslav Nezval