Vztahy
Příroda, to je chrám, kde živé pilíře
někdy zmatenou řeč vydechnou ze svých stvolů,
člověk tam prochází hájemi ze symbolů,
jež upřou na něj zrak v laskavé důvěře.
Jak táhlé ozvěny z dálky splývají v shluky
a zní jak jediný hluboký temný hlas,
rozlehlý jako noc a širý jako jas,
domlouvají se tu vůně, barvy a zvuky.
Jsou vůně svěží jak dětská pleť po koupeli,
sladké jak hoboje a jako zeleň trav
- a jiné zkažené, triumfující pach,
jež do nekonečna se těžce rozestřely,
kadidlo, benzoe, pižmo a z ambry prach,
v nichž úchvat ducha zní a smyslů v mrákotách.
Přeložil Vladimír Mikeš