Shody
Je chrámem příroda, v něm sloupů živých řad,
jež časem zmatenou řeč z nitra vydávají;
a člověk, symbolů tam procházeje háji,
zří hled jich důvěrný se na něj upírat.
Jak z dálky mísících se dlouhých ozvěn hluky,
jež v temnou jednotu se pojí hlubokou,
jak noc je nesmírnou, jak záře širokou,
tak odpovídají si barvy, vůně, zvuky.
Jsou vůně, jako pleť je děcka, líbezné,
jak hoboj sladké tak, tak zelené jak tráva
- a jiné zkažené, a pyšné, vítězné,
jak věci bez konce, z nich každá rozpínavá,
tak ambry, benzoe, kadidla, pižma dech,
jež ducha nadšení i smyslů pějí všech.
Přeložil Jaroslav Haasz