Orloj
Ach strašný orloji, ty necitelný bože,
tvůj prst ční výhružně a řiká:
Pamatuj!
A kruté bolesti, jež tvoří pohled tvůj,
se vbodnou do srdce jak dýky, jako nože;
a Rozkoš vyprchá jak oblak páry z vod,
jak mihotavý sylf, jenž mizí za kulisy;
a každá vteřina se živí z její mísy,
ač dostali jsme ji jen jednou pro život.
A tři tisíce šestsetkráte do hodiny
ti šeptá vteřina jak neodbytný hmyz:
Bdi! Já jsem minulost. Můj sosák, v němž je hnis,
ti stále saje krev, tě vrhá mezi stíny,
Remember! Pamatuj! A mysli na osud!
(Zná všecky jazyky jak divotvorná víla,)
Ach, každá minuta je jako zlatá žíla,
těž z jejich pokladů, těž z jejich vzácných rud!
Ach, pamatuj, že Čas je hráč; když hra už vázne,
on vyhrá bez falše a vždycky stůj co stůj.
Den spěje ke konci; tma vzrůstá, pamatuj,
hrob žízni; přesýpací hodiny jsou prázdné.
Už brzy přijde čas, kdy choť a panna Ctnost,
kdy božská Náhoda, kdy Lítost (pak už marná
jak pustá Hospoda, jak smutná Noclehárna!)
ti řekne: "Umři si, je pozdě, žils už dost!"
Přeložil Vítězslav Nezval