Hodiny
Hle Hodiny, to božství děsné, nepohnuté,
prst k hrozbě pozvedá a Pamatuj! nám dí,
jak mrštné šípy v terč se zabodavše chví,
tak záhy naplní tvé srdce boly kruté.
Tu prchne pod obzor hned Rozkoš mlhavá
jak sylfa s jeviště, jež v kulisách se ztratí,
a každá Minuta věz! zásobu ti zkrátí
těch slastí, na život jež osud vydává.
Třitisícšestsetkrát — Ó pomni! poučí tě
svým šeptem hodina. — Dí Teď: Ta tam — jsem již,
Já kapku vyssála tvé krve, necítíš? —
tak bzučíc Sekunda se každá mihne hbitě.
Remember! Esto memor! Lépe hospodař!
(Mé hrdlo kovové, to všemi řečmi zpívá)
Neb každá Minuta jest žíla, v které skrývá
se zlato, pilně těž, ni jedné nepromař!
Ó pamatuj! neb Čas, to hráč je nedočkavý,
jenž, to je světa běh, vždy vyhrá, stůj co stůj.
Den sklání se, a noc se zvedá — pamatuj!
Již písek dobíhá, hrob lačný je a žravý.
Zde hodina, kdy Ctnost, tvá choti přespanilá
a ještě panenská, kdy božská Náhoda,
kdy samo Pokání (poslední hospoda!),
kdy řekne vše: "Teď, bloude, pozdě! Smrt jen zbyla!"
Přeložil Jaroslav Goll