Sedm starců
(Victoru Hugovi)
Ó město zástupů, kde za dne sny si bloudí
A přízrak jen tak tak, že chodce nesmete!
Tak jako mízy všude mystéria proudí
Úzkými žlaby šedé metropole té.
Kdys za jitra, když teskné domy pouliční
Mha prodloužila výší mnohonásobnou,
Že zdály se jak zaplavené břehy říční
A - (dekorací aktérově duši podobnou) -
Špinavou šerou žlutí prostor zatopila,
Šel jsem jak hrdina, v svých nervech zchladlý žár,
V rozmluvě s duší svou, jež se již unavila,
Předměstím otřásaným koly těžkých kár.
Tu náhle stařec, jehož mastně žluté cáry
Měly touž barvu jako nebe deštivé,
Jehož zjev žebráka by žádal milodary,
Nebýt v těch očích jisker zloby štítivé,
Se namanul. Měl zorničky jak namočeny
V žluči, ač v žilách krev tím okem zmrazoval.
Jeho vous ježil se jak končíř nabroušený,
Takže se Jidášovu zcela podobal.
Ne ohnut, ale zlomen sotva poskakoval,
Nohy a páteř pravoúhle zkoseny,
A těžkou holí podobu svou dokresloval
Na směšnou posunčinu, pochod zmetený.
Čtvernožce nebo žida s třemi pazourami.
Tak se to ve sněhu a blátě potácel,
Jako by mrtvé rozmačkával svými křámy,
Ne divák kosmu netečný, spíš nepřítel.
Stejný šel za ním; kníry, hůl i hřbet a zraky,
Každý tah říkal, že je z téhož inferna,
Dvojčátko stoleté, ten přízrak křivolaký,
Bok po boku se ztráceli v tmu bezměrna.
Jaký to mrzký osud chce mě ponižovat
Či který komplot zlý mě na mušku si vzal?
Co minutu jsem sedmkrát zřel opakovat
Děsného starce, jenž se zmnožoval.
Ať ten, kdo vysměje se mému rozrušení
A nepocítí mráz bratrské úzkosti,
Uváží jen, že přes svůj zmar a porušení
Ty hnusné stvůry měly cosi z věčnosti!
Nezemřev, byl bych mohl hledět na osmého,
Podoby kruté, výsměšné a prokleté,
Fénixe tmy, syna i otce vzájemného? -
Raději zády k infernální smečce té!
Rozjitřen jako opilec, jenž vidí dvojmo,
Vstoupil jsem, zavřel, v citu pochmurném,
Nemocen, zkřehlý, s duší horečnou a bolnou,
Poraněn tajemstvím a tímto absurdnem.
Nadarmo rozum klíč to najít usiloval,
Matoucí bouře metala ho tam a sem,
Duch tančil, tančil, jako starý škuner ploval
Bez plachet v moři bezbřehém a obludném!
Přeložil Ivan Slavík
