Umrlčí tanec

---

Na ušlechtilý vzrůst je, jako živý, pyšná,
ta s rukavičkami, šátkem a kyticí,
v své nonšalantnosti o svět jak bezostyšná,
vyzáblá koketa pramálo dbající.

Viděl kdo tenčí pás? Královská šíře róby,
až příliš přehnané a plné pentliček,
spadává na vyschlou nožku, již tísní, zdobí
jako květ hezoučký, parádní střevíček.

Na klíčních kostech hmyz hemží se nezáludně
jak vilný pramínek, troucí se o skálu,
truchlivé půvaby, jež rád by ukryl cudně,
chrání tu před vtipy nestoudných dloubalů.

Z temnot a prázdnoty jsou hluboké ty oči,
a lebka pod kvítím, jež chřadne, uvadá,
na křehkých obratlích sem tam se kývá, točí,
ó kouzlo nicoty, jak směšná paráda!

Někdo se odvrátí tak jako od nestvůry,
to ten, jejž opájí jen tělo prokleté,
jenž lepost nechápe člověčí armatury.
Mně však jsi po chuti nade vše, Skelete!

Šklebem, jenž působí tak hrozně, slavnost Žití
jdeš uvést ve zmatek? Či stará choutka štve,
ty lehkověrnice, tvou kostru, která cítí
doposud její trn, na sabat Rozkoše?

To doufáš září svěc a hudbou zahnat muka
své můry výsměšné v bláhovém domnění,
že požár pekelný, jímž tvoje srdce puká,
ochladí přívaly a proudy hýření?

Ty věčná retorto mučivých delirií!
Ty studno bezedná poklesků, vilnosti!
Zřím zprohýbanými mřížemi žeber zmiji,
jak ještě bloudí tam v své nenasytnosti.

Bojím se, po pravdě, že nikdo neocení
úporné úsilí tvé koketérie.
V těch srdcích smrtelných na žerty chuti není.
Vždyť jenom silného kouzlo hrůz opije!

Z tvých očí zejících, jež vidinami děsí,
jde závrať, rozumný tanečník dáví až
a cítí hořký hnus, kdykoli vzpomene si,
jak zuby třiceti se věčně usmíváš.

A přec - kdo netiskne kostlivce k srdci svému,
kdo z věci patřící už hrobu nesílí?
Což tolik záleží na šatech, na parfému?
Štítivec myslívá, že on je spanilý.

Ó ženská, beznosá, svůdná co každá jiná,
rci všem, jež uráží držet tě v objetí:
"Vy pyšní hezouni, smrdí z vás umrlčina,
přes pudr, přes šminky, přes pižmo! Skeleti,

povadlí krasavci, šviháci hlavy holé,
mrtvoly s glazurou, plesniví svůdníci,
ten tanec umrlčí vás všechny v jednom kole
v končiny neznámé unáší křepčící!

Od chladné Seiny až k horkému Gangu z reje
ta cháska smrtelná nevyjde, prokleta,
nevidí na stropě díru, z níž pro strach zeje
už trouba andělská jak černá mušketa.

Kdekoli pod sluncem, kde směšné Lidství svíjí
se v posunčině své, Smrt žasne - jaká spřež!
a s jeho šílením mísí svou ironii,
vonnými oleji se napouštějíc též!"


Přeložil František Hrubín