Té, která je příliš veselá
Tvá hlava, gesta a tvůj vzhled
jsou krajinou, jež krásou září.
A šťastný úsměv na tvé tváři
je vánek, laskající svět.
Kdyby tě bolest soužit chtěla,
tvé zdraví ji vždy odrazí.
To jako světlo vychází
z tvých paží, z nitra tvého těla.
Záplava barev nádherných,
jimiž zdobíš své toalety,
je pravou pastvou pro poety,
kteří zří balet květů v nich.
V té barevnosti rób já vidím
i tvoji vnitřní barevnost.
Blázním a nemám na tom dost:
miluji tě i nenávidím.
Když někdy v krásné zahradě
chodívám se svou nostalgií,
pociťuji co ironii,
že slunce mou tvář spaluje.
Jaro a jeho kouzlo celé
tak pokořilo srdce mé,
že pomstil jsem se květině
za nadutost Přírody skvělé.
Tak chtěl bych jednou v noční tmě,
když rozkoší čas už se blíží,
k tvým pokladům se bez obtíží
dostati a pak rozhodně
ztrestati tvoje krásné tělo
a spolu s ním tvůj marný klín,
aby tím krutým zraněním
nesmírná muka vytrpělo
- i sladkou něhu závratnou.
A potom bych chtěl v tvoje ústa,
teď půvabnější dozajista,
vlít náladu svou jedovou.
Přeložil Gustav Francl