Víno samotářovo
Nic, pohled svůdnice, tak podivného jasu,
jenž tiše klouže k nám jak bílý paprsek,
spouštěný lunou s hůr do třesoucích se řek,
když chce v nich vykoupat svou nonchalantní krásu,
poslední peníze, jež v prstech svírá hráč,
polibek vtiskaný hubenou Adelinou,
či tóny sonaty, jež lichotně se linou
tak jako vzdálený tmou nesoucí se pláč,
nic, láhvi hluboká, nesnese přirovnání
k těm ostrým balzámům, co plodný břich tvůj sehrání
pro srdce básníka, jež sucho zkrušuje.
Ty vléváš do něho zas mládí s nadějemi
- a hrdost, bohatství všech bědných na té zemi,
jež k Bohům vítězným nás připodobňuje.
Přeložil Svatopluk Kadlec