Když kráčí
Když kráčí ve svém lesklém šatu rozvlátém,
spíš tanci podobá se chůze každodenní.
Je jako štíhlý had, když zaříkávačem
pod jeho dotekem se v rytmu zvolna vlní.
Snad písek ponurý s nebeským azurem
k lidskému osudu odmítavější není,
snad vlny bez konce na moři širokém
lhostejněj nehledí na bolest, utrpení.
Zrak její planoucí je z kovů převzácných.
V té zvláštní bytosti, v níž sfinga dávných časů
s andělem nevinným si rozděluje krásu,
kde zlato v oceli a démant v uhlících
září jak hvězdy jas, vše v něžnou mlhu měně,
náleží bohužel pouze sterilní ženě.
Přeložil Gustav Francl