Tančící had
Mám rád, mé dítě neúčastné,
když v chvilce prchavé
tělo v záchvěvu látky krásné
zjeví lesk kůže tvé.
Na kadeřích, jež provoněny
máš ostrým parfémem,
na vlnách, kterým konce není
v tom moři nesmírném,
jako člun, jenž se vzbouzí v čase
kdy vánek cloumá jím,
má snící duše vydává se
k nebesům vzdáleným.
V očích, kde místo nenajde si
ani dobro či zlo,
jsou chladných šperků chladné směsi:
zlato a železo.
Zřít, kterak kráčíš v rytmu tance
v své hrdé samotě,
že kouzlo, každý domnívá se,
změnilo v hada tě.
Když pod břemenem lenosti tvé
tvá hlava dítěte
se nenápadně sem tam kýve
jak hlava slůněte,
tvé tělo zároveň se sklání
jako půvabná loď,
která svá ráhnoví jen maní
rcadlí v hládi vod.
Jako když příval vody žene
z ledovců tajících,
i tvoje rety, třebas němé,
zoubky utápí v nich,
a mně je, jako bych směl píti
z Čech víno vítězné,
nebeský nápoj, v němž se třpytí
hvězdná noc duše mé.
Přeložil Gustav Francl