Had, který tančí
Jak vidím rád pleť tvého těla,
krásko lenivá,
jakoko by zrcátky se chvěla
třpytně měnivá!
Na hloubkách účesu, jenž dýchá,
ostrých vůní pln,
na vonném, bludném moři tichu,
hnědomodrých vln.
Jak loď; jíž ranní větry daly
náhle procitnout,
mou duši pod nebesa v dáli,
snivou, nese proud.
Tvé oko všechno z nitra tají,
mírnost jako zlost,
v něm zlato s železem se spájí
v chladný lesklý skvost.
Když v taktu, krásná nonšalancí,
kráčíš - řeknou snad,
na konci hole že se v tanci
pohupuje had.
Pod břemenem tvé líné vůně
dětská hlava tvá
se jako rozmazlené slůně
mile kolébá,
tělo se kloní, prodlužuje
jako křehká loď:
s boku se na bok převaluje
s ráhny v pěnách vod.
Když jako vlna, která vzrůstá
z ledů tajících,
stoupajíc šťáva plní ústa
až po kraj zubů tvých,
myslím, že s českým vínem piji
trpkost vítěznou,
tekutá nebesa, jež sijí
hvězdy v duši mou.
Přeložil František Hrubín