Spě s hroznou židovkou
Spě s hroznou židovkou za noci bledojasé
tak jako mrtvola po boku mrtvoly,
já u ní, nevěstky, jež chodí s kýmkoli,
jsem dumal o krásce, jíž chtíč můj vyhýbá se.
A viděl jsem ji stát v té její pyšné kráse,
zře její mocný zrak, sty vděky hýřící,
a vlasy, tvořící jí vonnou přilbici,
jež při vzpomínce již mě zorněcují zase.
Vždyť vroucně líbal bych tvé tělo vznešené,
od svěžích nohou výš až k černovlasé hřívě
bych poklad laskání ti rozvinoval snivě,
jen kdybys byla s to, ty krásko z kamene,
kdy pláčem vřelých slz na chvíli zacloniti
ty lesklé zornice, tak chladně zářící ti.
Přeložil Svatopluk Kadlec