Když s hroznou židovkou
Když s hroznou Židovkou jsem spal z milostné nouze,
tak jako mrtvola s mrtvolou svlečenou,
já uvažoval jsem nad láskou prodejnou
o smutné kráse žen, tak vzdálených mé touze.
Já představoval si tu krásu majestátní,
pohled, v němž snoubí se oddanost s půvabem,
korunu kadeří, sycenou parfémem,
šťasten, že vzpomínka mi pravou lásku chrání.
Neboť já tělo tvé vášnivě líbal bych
a vzhůru od nohou až k pletencům tvých vlasů
laskal bych poklady, v nichž tajíš svoji krásu,
jen kdyby slza tvá v těch chvílích večerních
dovedla zastříti, vznešená ukrutnice,
bezmeznou lhostejnost tvé chladné zřítelnice.
Přeložil Gustav Francl