Když jednou v noci
Když jednou v noci spal jsem v hrůzyplné čtvrti
u strašné židovky a takřka na zemi,
tu snil jsem nad tělem, jež prodalo se mi,
o smutné milence, jíž zříkám se jak smrti.
A představil jsem si svou majestátní krásku,
jež každým polibkem se mění v tygřici,
a její volný vlas, jenž tvoří přilbici
a jehož vzpomínka mně vrací starou lásku.
Vždyť byl bych zulíbal tvé tělo od nohou
až k černým vrkočům tvé zapletené hřívy,
vždyť byl bych rozvinul své lichotky a divy,
jen kdybys slzami, jež za nic nemohou,
tak trochu ztlumila své chladné zřítelnice,
má velká královno, má sladká ukrutnice.
Přeložil Vítězslav Nezval