Jed
Moc vína okrášlí i nejhnusnější doupě
kouzlem svého zázraku
a často postaví jak slunce do mraků,
vypařujíc se jak poupě,
hrad plný sloupovi a bílých přízraků.
Opium zveličí vše to, co nemá míru,
prohlubuje prostor, čas,
dá vášním pulsaci a zesiluje hlas,
plní duši nocí vírů,
jak povalilo by v ní obmezenou hráz.
To nepřekoná jed tvých zelenavých očí,
žhavých očí Hekuby,
těch velkých jezer, v nichž se vidím naruby...
Mé sny kráčí po úbočí
a nalézají v nich svůj pramen záhuby.
To všechno nepředčí však hroznou aureolu
kousavých tvých slin,
já ztrácím vědomí, já necítím svých vin,
závrať strhuje mne dolů,
tam, kde je věčná smrt, tam, kde je věčný stín!
Přeložil Vítězslav Nezval