Krásná loď
Má něžná rusalko, v níž každá struna ladí,
chci mluvit o krásách, jež, zdobí tvoje mládí:
chci vylíčit tvůj souhrn krás,
kde půvab zralosti má takřka dětský ráz.
Když jdeš a zametáš svou sukní moje hoře,
jsi jako krásná loď, jež brázdí širé moře,
když veze hrubou kanavu
a když se kolébá vstříc světlům přístavu.
Máš oblá ramena a pyšné gesto hlavy,
jež velmi půvabně a nenuceně zdraví:
jdeš s tváří, na které je chlad,
svou cestou, skrývajíc svůj pyšný majestát.
Má něžná rusalko, v níž každá struna ladí,
chci mluvit o krásách, jež zdobí tvoje mládí;
chci vylíčit tvůj souhrn krás,
kde půvab zralosti má takřka dětský ráz.
Tvůj hrudník trčí vpřed a dělí se v dva stíny,
tvůj hrudní koš je skříň, jež skrývá vypukliny,
jež mají oslnivý lesk
jak štíty, na které se vrhá prudký blesk
a jež jsou dráždivé a ozbrojené hroty,
skříň sladkých tajemství, kde hledíš na dobroty,
skříň s vůněmi a s nápoji,
jež vedou k šílenství, jež sladce opojí!
Když jdeš a zametáš svou sukní moje hoře,
jsi jako krásná loď, jež brázdí širé moře,
když veze modrou kanavu
a když se kolébá vstříc světlům přístavu.
Tvé nohy pod vlečkou, již zvedáš s gestem lvice,
mne plní vášněmi jak mladé kouzelnice,
jež roztopily prudkou pec
a zvolna míchají svůj černý laskavec.
Tvé paže přemohly by zcela jistě obra,
jsou dlouhé, odvážné a lesknou se jak kobra
a skryty ve tvé halence
by vtiskly do srdce i tvého milence.
Máš oblá ramena a hrdé gesto hlavy,
jež velmi půvabně a nenuceně zdraví;
jdeš s tváří, na které je chlad,
svou cestou, skrývajíc svůj pyšný majestát.
Přeložil Vítězslav Nezval