Odpolední píseň

---

Ač ty brvy na čele,
čarodějko s okem záře,
nedodávají ti tváře,
jakou mají andělé,

Vzývám tě, ty nicontice,
ty má vášni strašlivá,
s věrností, s níž uctívá
kněz svou modlu jasné líce.

Poušť a prales s dechem svým
čpí z tvé hřívy hrubovlasé,
tvoje tupá hlava zdá se
tajenkou a tajemstvím.

Tělem se ti vůně line
jako kadidelnicí,
krásko, nocí blažící,
teplá nymfo pleti sinné.

Před tvou lící nyjící
žádný lektvar ničím není,
je ti známo lichocení,
samy mrtvé křísící!

Tvoje kyčle hoří láskou
k čarám zad a ňader tvých,
vzbouzíš oheň v polštářích,
měníc pózy s trpnou maskou.

Někdy, chceš-li ztišit jím
tajuplnou vzteklost svoji,
hýříš vskutku v nepokoji
kousáním a líbáním;

mučíš mě, mé božstvo temné,
svými smíchy drzými,
a pak k srdci skláníš mi
oko jako luna jemné.

Pod stříbrný střevíc tvůj,
pod hedvábné nohy tvoje,
skládám celé štěstí svoje,
genia a osud svůj,

duši, jež se tebou zpíjí,
světlo mé a barvo má!
Prudká vlno tepelná
v té mé černé Siberii!


Přeložil Svatopluk Kadlec